Náboj zavedený do výzbroje rakousko-uherské armády v roce 1888 pro pušku Mannlicher. Náboj, model 88, byl laborován ještě černým prachem a měl válcovou střelu se zaoblenou špičkou, olověným jádrem a pláštěm o hmotnosti 15,80 g, model 88. Nábojnice měla délku 50,2 mm. V roce 1890 byl tento náboj adaptován na model 90, který již byl plněn válečkovým bezdýmným prachem. Protože spalovací prostor nábojnice neměl dostatečný objem, byla nábojnice prodloužena na 52,2 mm. V roce 1892 byl zaveden destičkový bezdýmný prach, který umožnil opětné zkrácení nábojnice na 50,2 mm a náboj byl zaveden
jako model 93. Náboj byl v roce 1903 přijat i do výzbroje bulharské armády a používal se také v řecké armádě.

Má mosaznou nábojnici, během 1. světové války se vyráběl také s nábojnicí ocelovou, poměděnou. Plášť střely je z oceli plátované mědiniklem, jádro je z tvrdého olova.

Střela model 88 laborovaná v náboji model 88 s černým prachem má počáteční rychlost 530 ^m/_s. V nábojích model 90 a 93, které již mají náplň bezdýmného prachu, má střela počáteční rychlost 620 ^m/_s.

Po 1. světové válce se náboj stal populárním
sportovním a loveckým nábojem a byl používán především v kulovnicích Mannlicher a Mauser.

Zdroj: NÁBOJE do ručních palných zbraní / Autor: Jindřich Hýkel / Václav Malimánek