Pistole CZ 39 v.č. 286237 r.9 mm Br.

Zcela v duchu konstruktérského záměru udělat pistoli z uživatelského hlediska co nejjednodušší, je rozborka a sborka pistole vz. 38 jednoduchost sama. Začíná vyjmutím zásobníku, stažením závěru do zadní úvrati a vizuální kontrolou nábojové komory. Po vypuštění závěru do přední polohy je třeba stlačit rozborkové šoupátko nad spouští směrem dopředu. Poté se závěr i s hlavní vyklopí vzhůru a závěr se stáhne s hlavně. Tím je základní rozborka ukončena, sborka probíhá v opačném pořadí.

Na první pohled je zřejmé jediné úskalí této procedury: z konstrukčního hlediska není stažení závěru do zadní úvrati k rozborce nezbytné. Pistoli lze tudíž v případě opomenutí rozebrat s nábojem v komoře, což bývá jeden z jejích nejčastěji kritizovaných prvků. Skutečnost je ovšem taková, že vzhledem k inerčnímu úderníku (kratšímu než jeho dutina v závěru) a spoušťovému ústrojí DAO je riziko neúmyslného výstřelu při rozborce minimální. V pistoli jednoduše není energie, jež by dokázala iniciovat zápalku náboje. Při stahování závěru s hlavně v poslední fázi rozborky pak bude případný zapomenutý náboj z komory vyhozen.

Přes určité nedostatky, dané především použitým střelivem, byla pistole vz. 38 ve své době nesmírně pokrokovou konstrukcí. Z uživatelského hlediska některými prvky předběhla svou dobu o dlouhou řadu let, služební pistole s DAO spouští se začaly pozvolna prosazovat až na samém konci 20. století. Osvědčila se jako mimořádně spolehlivá a odolná zbraň, vhodná pro polní službu - částečně zásluhou velmi kvalitního zpracování a propracovaného tolerančního systému České zbrojovky, zajišťujícího 100 % zaměnitelnost součástek u vojenských zbraní. Jejím největším handicapem zřejmě zůstává použitý náboj o relativně nízkém výkonu (ve srovnání s nejběžnější služební ráží 9mm Parabellum).

info: autor Martin Hessler