Příběh malé vražedné pistolky, známé jako FP-45 Liberator, začal 11. března 1942 dopisem velitele východoevropské sekce psychologického boje USA, Percyho G. Blacka ministerstvu války. Zmiňuje se v něm o dotazu polského vojenského atašé, jakou výzbroj by USA mohly a byli ochotny poskytnout polskému hnutí odporu v boji proti německým okupantům. Následovalo několik desítek porad, hromadila se dokumentace a za dva měsíce byl zhruba vypracován projekt s krycím názvem Flare Projector (FP - také Flare Pistol). Na projektu se podílela americká OSS (Office of Stretegic Services, Úřad strategických služeb) ve spolupráci s britskou SOE (Special Operation Executive, Útvar zvláštního nasazení).
  Bylo rozhodnuto masově zásobit bojovníky za svobodu na všech fašisty okupovaných územích jednoduchou a levnou jednoranovou pistolí ráže .45 ACP. Vývojářům nové zbraně byli zadány následující hlavní parametry: pistole musí být maximálně jednoduchá, vzhledem k leteckému transportu lehká, výrobně co nejlevnější, musí ji být schopni účinně použít i lidé, kteří nikdy nedržely zbraň v ruce a musí být rychle vyrobitelná ve velkém množství. Původně se očekávala také její ilegální výroba na samotném okupovaném území, jíž konstrukce musela umožnovat (z tohoto požadavku nakonec sešlo z důvodu levnější a masovější výroby ve vlastním zázemí, za použití těžkých, mnohatunových lisovacích strojů. Přesto se však prý dodnes zachovala jedna varianta FP-45, která tento požadavek splňuje).
Pověřená skupina zkušených inženýrů z General Motors v Daitonu, kterou vedl Fred Sampson a George Hyde, se dala do díla bez ohledu na pracovní dobu. Výsledkem závodu s časem bylo několik návrhů FP-45, vyrobených v nejméně šesti prototypech. Jako vybraná, nejúspěšnější varianta byl označen "FP-45 model 3", jehož pak v Guide Lamp Division General Motors do konce roku 1942 vyrobily jeden milion kusů (přičemž samotná výroba běžela v tomto roce celkem jen 11 týdnů). Závratné tempo tehdejší výroby dosud nebylo překonáno - čistý čas na výrobu jedné pistole byl odhadnut na sedm a půl sekundy (oblíbeným, avšak vcelku pravdivým rčením bylo, že FP-45 je rychlejší vyrobit, než-li znovu nabít po výstřelu). Celkově bylo nakonec do konce války vyrobeno více než dva miliony kusů těchto pistolí Konstruktéři maximálně využily do té doby u zbraní málo používanou technologii lisování dílů z ocelového plechu, neboť opravy, rozebírání a čistění se u této zbraně nepředpokládaly. Výroba probíhala na běžícím pásu ručním složením součástek a jejich zajištěním roznýtováním. V další operaci byla většina dílů ještě svařena bodovými svary. Výrobní cena pohyblivých částí tak dosahovala pouhých 8 centů a celá zbraň stála jen 1,72-2,10 USD. Vzhledem k tomu, že se jednalo o tajnou zakázku, nemá žádná z pistoli žádné výrobní označení, číslo, nebo zkušební značku (výjmkou mohou být snad jen prototypy a zkušební exempláře).
Pistole o hmotnosti 460 g má 23 dílů, celkové rozměry jsou 140x120x26mm. Čtyřpalcová (101,6mm) hlaveň z bezešvé trubky s vnějším průměrem 17,5mm má hladký vývrt o průměru 11,5mm, což je o 0,25mm více než průměr střely náboje .45 ACP (11,25mm). V místě nábojové komory je hlaveň v délce 40mm zesílena 1,5mm převlekem, který je s ní pevně spojen elektrickým svarem (celková tloušťka stěny v oblasti závěru je tedy 4,5mm). Dvoudílná rukojeť, která je současně rámem a schránkou na rezervní náboje, je lisována z plechu tloušťky 0,8mm, dno je uzavřeno šoupátkem. Na lučík a současně hrubou mušku zakončenou vzpěrou hlavně byl použit 3mm plech. Ve svisle pohyblivém šoupátkovém závěru z 2,8mm plechu je vytvarováno hledí s obdélníkovým výřezem 5x2,5mm, pod kterým je 2,4mm otvor pro průchod zápalníků a 3mm otvor pro vodící kolík (a zámek závěru) průměru 3mm a délky 14mm.
Obsluha zbraně byla velmi jednoduchá - namísto složitých manuálů byla ke zbrani přikládána tabulka s dvanácti obrázky bez jakéhokoliv textu, vysvětlující srozumitelně funkci, postup nabíjení a střelby i naprostému analfabetovi. Nejprve bylo nutné povytáhnout úderník z lehké slitiny o 12mm dozadu, až se spoušť zaklesla do ozubu táhla bicí pružiny. Poté se jím otočilo o 90 stupňů doleva, nebo doprava. Následně se výlisek závěru povysune nahoru a náboj vloží do komory. Závěr se zasune, úderník se pootočí zpět a zasune vodícím kolíkem do závěru až nadoraz (úderník zůstane o 6mm povytažený). Tím jsou tyto díly vzájemně uzamčeny a pistole je od tohoto okamžiku kompletně připravena ke střelbě. Pojistku pochopitelně tato zbraň nemá (o bezpečnost se však zdřejmě vcelku dobře postaral velký odpor spoušťového mechanismu - 90 N), stejně jako by jste marně hledaly i vytahovač nábojnic - ty se (pokud je nešlo vyklepnout) vysunovaly "něčím vhodným" - dřevěnou tyčkou, kusem silnějšího drátu apod. Opakovaná střelba v bojových podmínkách se však víceméně ani nepředpokládala.Zbraň měla (výrobcem garantovanou) technickou životnost minimálně 45 výstřelů a oficiální účinný dostřel 20 metrů. Dodávalo se k ní však pouze 10 nábojů a skutečný účinný dostřel se podle odborníků pohyboval spíše do 7 metrů, mířený tak do čtyř. Poměrně malá přesnost zbraně byla dána "nadkaliberní" hladkou hlavní, primitivními pevnými mířidly (která se pochopitelně nenastřelovala) a nezvykle vysokým odporem spouště. Na druhou stranu ovšem (už tak sama o sobě poměrně účinná) nestabilní střela ráže .45" působila při zásahu velice těžká zranění a i samotná pistole byla dost malá, aby ji šlo lehce ukrýt a následně "zákeřně" použít na velmi krátkou vzdálenost.
Pistole FP-45 byla do okupovaných území transportována všemi možnými prostředky, hlavně letecky a značná část byla schazována v kontejnerech na padácích. Okupované státy, kde se FP-45 objevila, byli prakticky po celém světě - Francie, Řecko, Norsko, Polsko, Nizozemí, Čína, Barma, Indie, Filipíny a mnoho jiných zemí (blíže nespecifikovaný počet FP-45 byl po atentátu na Heidricha dodán i na území Protektorátu Čechy a Morava, ale i přímo do Německa). Přes úctyhodný počet vyrobených kusů jsou zprávy o prokazatelném úspěšné použití této zbraně jaksi sporé. Pistole měla mezi praktiky každopádně více odpůrců, než-li příznivců. Američtí vojáci měly pro FP-45 jen slova opovržení: hnusný diletantský zmetek a absolutní šmejd. Dnes je každopádně velice těžké posoudit, zda ony dva dolary, které OSS zaplatila za jednu zbraň byla dobrá, či špatná investice. Pravda je, že tajné služby obvykle svou činnost do světa nevytrubují. Oficiálně se však tvrdilo, že v rukou statisíců skromných a neznámých hrdinů, kteří bojovaly za svobodu, splnil FP-45 Liberáror své poslání.
Použité materialy z www.temneuzemí
|
